Svátost biřmování
„Svátost biřmování je potřebná k dovršení křestní milosti… Pokřtěné dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové“ (KKC 1285).
Biřmování dospívajících
Podle staré praxe západní církve však u dítěte biřmování nenásleduje hned po křtu jako tomu má být u dospělého křtěnce nebo jak tomu je u pravoslavných křesťanů, ale je odloženo až do dospívání nebo dospělosti. Biskupské konference mají stanovit nejnižší věk biřmovanců. U nás je to 15 roků. Řádným udělovatelem biřmování je biskup, za určitých okolností může biřmovat i kněz.
Svátost biřmování dokončuje to, co započal křest. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Je to setkání s Ježíšem, který nás k tomu, skrze Ducha svatého, vybavuje potřebnými dary (charismaty). Takovému člověku se také dostává zvláštní pomoci při hledání svého místa v životě.
Slovo „biřmování“ pochází z latinského „firmare“ – posilovat, stvrzovat, upevňovat. Tato svátost nás tedy upevňuje v životě s Ježíšem a navíc nám poskytuje zvláštní sílu Ducha Svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Ježíšovi svědkové.
Význam biřmování nejlépe uvidíme, když budeme pozorovat apoštoly. Už před sesláním Ducha svatého patřili ke Kristu, ale byli ještě v mnohém ohledu nezralí a povrchní. Můžeme si vzpomenout na jejich obtížné chápání a slabost jejich víry. Ale potom o Letnicích je nalézáme úplně změněné. Pouta strachu se uvolňují a oni statečně hlásají zvěst o Kristu. Tak se mají naplnit Ježíšova slova: „Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,8).
Svátost biřmování se uděluje prostřednictvím pomazání křižmem na čele, spolu se vzkládáním rukou a slovy: „(jméno biřmovance), přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“
Tímto pomazáním dostává biřmovanec pečeť Ducha Svatého, nezrušitelné znamení, že naprosto patří Kristu. Proto, stejně jako křest, i biřmování je možno přijmout pouze jednou.
Biřmován může být člověk, který je pokřtěn v katolické církvi, byl už připraven k přijímání svátosti smíření a eucharistie, dosáhl zmíněného věku a absolvoval přípravu na přijetí svátosti biřmování. Jen v nebezpečí smrti může a být ten, kdo byl pokřtěn a nebyl biřmován, biřmován neprodleně a to i knězem.
Biřmování se v naší farnosti obvykle organizuje vždy po několika letech. S patřičným předstihem se pak také vyhlásí a uskuteční příprava. Ta trvá zpravidla celý rok, a zahrnuje jak formální katecheze a diskuse nad různými tématy, tak prostor k osobnímu růstu ve víře. Může a má být velmi důležitým uvedením mladého člověka do plného života víry, který už není závislý na rodičích.
Biřmování v ostatních situacích
Podobně se koná příprava na biřmování i u starších pokřtěných a svoji víru praktikujících dospělých, kteří z různých důvodů nebyli biřmování v dospívání.
Ti, kteří sice byli pokřtěni jako malé děti, pak již dále však svoji víru nepraktikovali, se na biřmování zpravidla připravují společně s těmi, kteří se připravují na křest v dospělosti (před biřmováním pak tito lidé prožijí tzv. „obnovu křtu“).